Německy Misliborzitz.
Myslibořice jsou prastarou osadou, založenou Mysliborem a jeho potomci potom drželi dlouhá léta majetek v Myslibořicích a Miroslavi. Rod Myslibořických měl ve znaku 3 lipové listy. Jeho členové se jmenují již mezi zakladateli oslavanského a dalešického kláštera. Později se však jejich majetkové poměry natolik zhoršili, že v 15. stol. už byli počítáni pouze mezi vladyckou šlechtu.
Bratři Myslibor a Artleb z Myslibořic již r. 1225 svědčili na zakládající listině oslavanského kláštera. Roku 1387 prodává Zikmund z Myslibořic Hanušovi staršímu z Hardeka části Miroslavi Behmdofr a Mitterdofr a brněnskému kanovníkovi Artlebovi z Bukoviny 2 lány v Klučově. Roku 1390 prodal Radostín s okolními vesnicemi Janovi z Meziříče za 300kop, roku 1392 prodává 7 a půl lánu v Troskotovicích, roku 1406 prodal bratrům Hanušovi a Jindřichovi a jejich strýci Hartlínovi z Lichtenštejna osadu Bahnov a zboží v Klučově. Po jeho smrti v roce 1406 došlo k řadě sporů o značně zadlužený a zastavený majetek. Poslední z rodu byl Jan z Myslibořic, který se připomíná r. 1436. Roku 1415 se spolčil Ludvík z Bukoviny s Janem Vajmulnerem ze Žerotic na Myslibořicích, záhy na to však zemřel a Jan Vajtmulner daroval Janu z
Myslibořic tvrz v Čalonicích, dvůr se
6 chalupami, s mlýnem a příslušenstvím.
Roku 1420 se Jan Vajtmulener vyrovnal s Marekétou z Vrbovce,
která věnem držela v Myslibořicích dvůr a se Sazemnou z
Jevišovic ohledně práva na 150 kop, která tam měli
Jindřich a Hynek z Jevišovic. Syn Jana Vajtmulnera Zikmund
Vajtmulner ze Žerotic prodal r. 1437 Janovi řeč. Lizna z Arklebic osadu
Myslibořice s tvrzí a patronátem, také
pusté vsi Lykodery a Ostrú Luku. Ani tím se
však statek myslibořický nestal majetkem jednoho
majitele, neboť na statku vázly dluhy a zástavy
jiných věřitelů. Jan Lizna žil ještě roku 1481, ale až
Ctibor z Arklebic se dokázal zbavit všech závazků,
které na statku vázly. Žil ještě roku 1499. Roku
1508 přijala Johanka ze Zap svého manžela Jana z Arklebic
na spolek na tvrz Ratibořice a tvrz Myslibořice a ves pustou
Vacenovice. Protože sirotkové po Janovi Hostakovském z
Arklebic byli nezletilí, prodal hejtman moravský Jan z
Pernštejna a na Helfenšteně, roku 1531 ves s tvrzí
Myslibořice a ves pustou Lykodery jinak Ostrou Louku se
vším příslušenstvím Václavu
Chroustenskému z Malovar. Tento nový
zámožný majitel statek podstatně zvětšil. Již roku
1535 získal vesnice Lipník,
Lhotu, Klučov a Štěpánovice. Roku 1537 od
kláštera Louckého Litohoř, Domamil, Pokojovice,
Rokytnici, díl Starého Hobzí, tento kup
však nebyl sněmem uznán a byl zrušen. Roku 1541
kupuje Ratibořice.
Za Václava Chroustenského z Malovar byly Myslibořice roku
1538 povýšeny na městečko a obdržely
zvláštní znak. V majetku rodu zůstaly Myslibořice
až do roku 1627, kdy byl Jan Rafael Chroustenský z Malovar
odsouzen za účast v stavovském povstání ke
ztrátě všech statků. Tehdy koupil Myslibořice s vesnicemi
Lipníkem, Lhotou a KLučovem hrabě Jindřich z Náchoda,
který je za 3 roky prodal Karlovi Grynovi ze Styrcenberka i s
Lesonicemi. Ten si je však také dlouho neponechal a
prodal je roku 1637 Ondřeji z Ostašova na
Tavíkovicích. Ostašovští drželi
statek Myslibořice až do roku 1760, kdy je koupil hrabě Rudolf Chotek
za 192 000 zl. Po něm dědila jeho dcera Marie Brigitta, 
pvodaná
v prvním manželství za hraběte Jana
Mikuláše Taaffe-ho, v druhém za hraběte z
Kanálu (Canal) a která roku 1787 přikoupila Dukovany. Po
smrti hraběte z Kanálu se dostaly do držení hraběte
Josefa Taaffe-ho a to v letech 1809-1836. Tento majitel statek velmi
zadlužil, rekordní úrovně dosáhl roku 1826. Roku
1836 prodává Myslibořice Jiřímu Šimonovi
svobodnému pánu Sina za 300 000 zl., tomu bylo povoleno
zemským sněmem dne 7. července 1847 spojit myslibořické
panství s panstvím hrotovským. Poslední
majitelkou panství z tohoto rodu byla Ifigenie, provdaná
vévodkyně de Castries. Roku 1882 je koupil Antonín
Dreher. Od roku 1921 patřily oba statky státu.Roku 1672 se zde uvádí jména starých usedlých: Čech, Černík, Hájek, Hajmak, Hloch, Kabelka, Kejva, Knap, Knápek, Kaňa, Láník, Mašín, Nenadal, Procházka, Utíkal, Votava, Vrátný, Slatinský, Valter, Veselý, Trtera, novější: Bednář, Bělohlav, Dočekal, Kladivo, Kolář, Křepela, Krejčí, Mlýnek, Rozvora, Tesař, Tomanín, Uhlíř.
Roku 1751 se objevují jména: Drenda, Fáček, Fiala, Franěk, Gracia, Hanika, Hudeček, Jakub, Kaborek, Kopeček, Mikeš, Mikunda, Němec, Pospíchal, Ramach, Skoumal, Smutný, Svoboda, Tomášek, Židek.
Roku 1775 další nová jména: Bečák, Bukovský, Holoubek, Kapmus, Lusk, Plac, Růžička, Šíma.
Škola byával v Myslibořích při farním kostele sv. Lukáše. Již r. 1270 Artleb z Myslibořic odkázal svému učiteli Kunratovi peníze. V 17. stol. stála školní budova vedle fary. Za faráře Hynka Konala byla přeložena do tovární budovy hraběte Chotka, kde zůstala až do r. 1821, kdy spolu s okolím vyhořela. Do roku 1882 pak sloužila nově postavená budova, která však byla přízemní a již nestačila kapacitou, proto byla na přelomu století postavena škola nová, patrová, trojtřídní.
oficiální stránky Myslibořic
zámek v Myslibořicích - již za první republiky sloužil jako sociální ústav