wz
Myslibořice na začátku 20. stol.
Myslibořice kolem roku 1915
MYSLIBOŘICE
     
       Německy Misliborzitz.
    Myslibořice jsou prastarou osadou, založenou Mysliborem a jeho potomci potom drželi dlouhá léta majetek v Myslibořicích a Miroslavi. Rod Myslibořických měl ve znaku 3 lipové listy. Jeho členové se jmenují již mezi zakladateli oslavanského a dalešického kláštera. Později se však jejich majetkové poměry  natolik zhoršili, že v 15. stol. už byli počítáni pouze mezi vladyckou šlechtu. 
    Bratři Myslibor a Artleb z Myslibořic již r. 1225 svědčili na zakládající listině oslavanského kláštera. Roku 1387 prodává Zikmund z Myslibořic Hanušovi staršímu z Hardeka části Miroslavi Behmdofr a Mitterdofr a brněnskému kanovníkovi Artlebovi z Bukoviny 2 lány v Klučově. Roku 1390 prodal Radostín s okolními vesnicemi Janovi z Meziříče za 300kop, roku 1392 prodává 7 a půl lánu v Troskotovicích, roku 1406 prodal bratrům Hanušovi a Jindřichovi a jejich strýci Hartlínovi z Lichtenštejna osadu Bahnov a zboží v Klučově. Po jeho smrti v roce  1406 došlo k řadě sporů o značně zadlužený a zastavený majetek. Poslední z rodu byl Jan z Myslibořic, který se připomíná r. 1436. Roku 1415 se spolčil Ludvík z Bukoviny s Janem Vajmulnerem ze Žerotic na Myslibořicích, záhy na to však zemřel a Jan Vajtmulner daroval Janu z Myslibořic tvrz v Čalonicích, dvůr se 6 chalupami, s mlýnem a příslušenstvím. Roku 1420 se Jan Vajtmulener vyrovnal s Marekétou z Vrbovce, která věnem držela v Myslibořicích dvůr a se Sazemnou z Jevišovic ohledně práva na 150 kop, která tam měli Jindřich a Hynek z Jevišovic. Syn Jana Vajtmulnera Zikmund Vajtmulner ze Žerotic prodal r. 1437 Janovi řeč. Lizna z Arklebic osadu Myslibořice s tvrzí a patronátem, také pusté vsi Lykodery a Ostrú Luku.  Ani tím se však statek myslibořický nestal majetkem jednoho majitele, neboť na statku vázly dluhy a zástavy jiných věřitelů.
    Jan Lizna žil ještě roku 1481, ale až Ctibor z Arklebic se dokázal zbavit všech závazků, které na statku vázly. Žil ještě roku 1499. Roku 1508  přijala Johanka ze Zap svého manžela Jana z Arklebic na spolek na tvrz Ratibořice a tvrz Myslibořice a ves pustou Vacenovice. Protože sirotkové po Janovi Hostakovském z Arklebic byli nezletilí, prodal hejtman moravský Jan z Pernštejna a na Helfenšteně, roku 1531 ves s tvrzí Myslibořice a ves pustou Lykodery jinak Ostrou Louku se vším příslušenstvím Václavu Chroustenskému z Malovar. Tento nový zámožný majitel statek podstatně zvětšil. Již roku 1535 získal vesnice Lipník, Lhotu, Klučov a Štěpánovice. Roku 1537 od kláštera Louckého Litohoř, Domamil, Pokojovice, Rokytnici, díl Starého Hobzí, tento kup však nebyl sněmem uznán a byl zrušen. Roku 1541 kupuje Ratibořice. Za Václava Chroustenského z Malovar byly Myslibořice roku 1538 povýšeny na městečko a obdržely zvláštní znak. V majetku rodu zůstaly Myslibořice až do roku 1627, kdy byl  Jan Rafael
Chroustenský z Malovar odsouzen za účast v stavovském povstání ke ztrátě všech statků. Tehdy koupil Myslibořice s vesnicemi Lipníkem, Lhotou a KLučovem hrabě Jindřich z Náchoda, který je za 3 roky prodal Karlovi Grynovi ze Styrcenberka i s Lesonicemi. Ten si je však také dlouho neponechal a prodal je roku 1637 Ondřeji z Ostašova na Tavíkovicích. Ostašovští drželi statek Myslibořice až do roku 1760, kdy je koupil hrabě Rudolf Chotek za 192 000 zl. Po něm dědila jeho dcera Marie Brigitta, provdaná v prvním manželství za hraběte Jana Mikuláše Taaffe-ho, v druhém za hraběte z Kanálu (Canal) a která roku 1787 přikoupila Dukovany.
Po smrti hraběte z Kanálu se dostaly do držení hraběte Josefa Taaffe-ho a to v letech 1809-1836. Tento majitel statek velmi zadlužil, rekordní úrovně dosáhl roku 1826. Roku 1836 prodává Myslibořice Jiřímu Šimonovi svobodnému pánu Sina za 300 000 zl., tomu bylo povoleno zemským sněmem dne 7. července 1847 spojit myslibořické panství s panstvím hrotovským. Poslední majitelkou panství z tohoto rodu byla Ifigenie, provdaná vévodkyně de Castries. Roku 1882 je koupil Antonín Dreher. Od roku 1921 patřily oba statky státu.
     Roku 1672 se zde uvádí jména starých usedlých: Čech, Černík, Hájek, Hajmak, Hloch, Kabelka, Kejva, Knap, Knápek, Kaňa, Láník, Mašín, Nenadal, Procházka, Utíkal, Votava, Vrátný, Slatinský, Valter, Veselý, Trtera, novější: Bednář, Bělohlav, Dočekal, Kladivo, Kolář, Křepela, Krejčí, Mlýnek, Rozvora, Tesař, Tomanín, Uhlíř.
Roku 1751 se objevují jména: Drenda, Fáček, Fiala, Franěk, Gracia, Hanika, Hudeček, Jakub, Kaborek, Kopeček, Mikeš, Mikunda, Němec, Pospíchal, Ramach, Skoumal, Smutný, Svoboda, Tomášek, Židek.
     Roku 1775 další nová jména: Bečák, Bukovský, Holoubek, Kapmus, Lusk, Plac, Růžička, Šíma.
    Škola byával v Myslibořích při farním kostele sv. Lukáše. Již r. 1270 Artleb z Myslibořic odkázal svému učiteli Kunratovi peníze. V 17. stol. stála školní budova  vedle fary. Za faráře Hynka Konala byla přeložena do tovární budovy hraběte Chotka, kde zůstala až do r. 1821, kdy spolu s okolím vyhořela. Do roku 1882 pak sloužila nově postavená budova, která však byla přízemní a již nestačila kapacitou, proto byla na přelomu století postavena škola nová, patrová, trojtřídní.


oficiální stránky Myslibořic