Jinak Ratiboritz.
    Ratibořice byly až do roku 1696 samostatný statek. Roku 1351 je o vsi první zmínka v souvislosti se Ctiborem z Ratibořic. Později držel ves Jindřich z Lichtenburka, který roku 1385 prodává ves s trvzí Ondřejovi Nelepovi. V letech 1408-16 se zde uvádí Kryštof z Ratibořic, 1447-65 Jindřich z Hrochova a roku 1493 je jeho synové Jan, Kryštof a Heřman bratři z Hrochova prodávájí spolu s pustými Poklky Čeňkovi z Čechočovic, ten je však již roku 1495 prodává Markvartovi z Kralovic a ten obratem Hankovi ze Zap. Hanek se zde uvádí ještě v roce 1507. Roku 1508 vzala Johanka ze Zap svého manžela Jana Hostakovského z Arklebic na Ratibořice na spolek, ten se zde uvádí již roku 1507 spolu se svým bratrem Heřmanem. Jan Hostakovský však byl roku 1519 zabit v bitce se Zikmundem z Ludanic, smrtící ránu mu zasadil Čeněk z Kolešovic. Od smrti Jana pak seděli na Ratibořicích jeho bratři Heřman a Kryštof Hostakovští z Arklebic, o Johance je záznam ještě v roce 1531. Hostakovským patřily Ratibořice i nadále. V roce 1562 prodali bratři Karel, Ctibor a Oldřich Hostakovští tvrz a ves Ratibořice, Buňov, pusté Vacenovice a pusté Poklaky dalšímu svému bratru Janovi Hostakovskému. Ten si vzal za ženu Johanku z Vranova, která se ukázala jako žena velmi zdatná. Již roku 1563 se podruhé provdala a to za Jana Beránka z Petrovce a tento manžel jí vydržel až do roku 1568. Posléze se provdala potřetí a svého třetího manžela Viléma Dubského z Třebomyslic vzala do Ratibořic na spolek. Ten pak tvrz a ves Ratibořice, Buňov, pusté Poklaky a Vacenovice prodal poručníkům sirotka po Tasovi z Lomnice a Kateřina Meziřícká z Lomnice roku 1609 prodala zboží svému manželu Zikmundovi z Tiefenbachu. V době před Bílou horou a těsně po ní zde seděli evangelíci Jiří Rechenperk z Želetic a pak Václav, jemuž byly Ratibořice konfiskovány, odhadnuty na 25 000 zlatých moravských a přenechány jeho bratrům Adamovi a Arnoštovi Rechenperkům, kteří se povstání neúčastnili. Záhy však koupil statek Jan Vilém Müller z Mühlbachu, pak ještě několikrát změnily v krátkém sledu majitele, až roku 1696 kupuje  Ratibořice, Slavice a Mikulovice Karel Gottlieb v. Aichbüchel, který je připojil k lesonickému panství.

    Ratibořice patří, zdá se k místům, kde se moji předkové zdrželi. Tady se nezdržím jedné malé poznámky. Někde jsem četla, že člověk má cosi, co bych osobně nazvala jako startovací paměť. Prostě se prý nerodíme úplně něvědomí, ale máme cosi jako vzpomínky svých předků a ty nám umožňují po porodu žít, a proto se nám prý pak  některá místa zdají povědomá, ačkoliv jsme tam prokazatelně nebyli. Mně se stalo nedávno něco podobného, procházela jsem jen tak reality a narazila jsem na dům, u kterého jsem si byla jistá, že ho znám. Když jsem však koukla na adresu Jaroměřice nad Rokytnou, tak jsem se zklidnila, pak jsem se koukla na ulici a vidím, že jsou to vlastně Ratibořice. Zkusila jsem si obrázek přiblížit a zjistila jsem, že nese č.p. 2. A představte si, že  zde bydlel můj prapraděd, když se roku 1887 ženil.

    Ratibořice jsou dnes místní částí města Jaroměřice nad Rokytnou.

oficiální stránky Jaroměřic nad Rokytnou - nevím, zda-li jsou stránky ještě ve výstavbě, nebo mají-li místní radní hotovo, jen doufám, že místním částem obce věnují více prostoru, než kolik jim ho věnují na svých stránkách, tedy jen prázdný odkaz