PLAVEČ
Jinak Platsch, Platch.
Samostané panství.
V 13. stol se psala po Plavči vladycká rodina z Plavče. Ves byla rozdělena na dvě části, na Horní a Dolní Plaveč. R. 1216 daroval prý Oldřich z Lutic a z Dolní Plavče patronát kostela Nanebevzetí Panny Marie a fary v Plavči cisterciákům, ale zřejmě se jedná o falzum. V letech 1234-1239 se nazvývají po Plavči Kunrat a Ranožír z Plavče, nelze však s jistotou určit, zda-li i oni patří k rodu vladyk z Plavče. S jistotou se to dá tvrdit o čtyřech bratrech připomínaných v 2. pol. 13. stol. a to o Zborovi (1260-1269), Olbramovi (1278), který byl soudcem, Vlkovi (1268-1298) a Vavřincovi, který se ještě roku 1278 psal z Plavče, ale roku 1287 se již nazýva z Martinic. V letech 1324 a 1337 se připomíná Zdeněk z Plavče, který byl znojemským soudcem, r. 1387 pak Lorenz (Vavřinec) z Plavče. R. 1338 učinili probošt olomoucký Sbor a Boček z Horní Plavče narovnání o patronátní právo kostela sv. Petra a Pavla v Mikulovicích. Podle Augusta Sedláčka byly ve vsi asi dvě tvrze, protože majetek byl rozdělen mezi několik majitelů. Boček seděl na hradě v hotní části Plavče, Zdeslav měl dolní část zboží, kte stával také hrad. Boček z Horní Plavče měl asi syny Mikše a Bočka z Horní Plavče, kteří se vyskytují v letech 1364-1390. R. 1351 kupuje Filip z Plavče od svého příbuzného kněze Alše jeho podíl na Dolní Plavči, téhož roku Filip směnil se Zdeňkem z Plavče celé Filipovo zboží v Menharticích s osmi lány v Loučce a vším příslušenstvím za celé Zdeňkovo zboží v Dolní Plavči, mimo zajištěné věno vdovy Vavřincovy z Plavče. Filip ji roku 1353 vyplatil. R. 1397 se uvádí jako plavečský kanovník Petr z Tišnova
. Horní Plaveč získali koncem 14. stol.
pánové z Říčan, Dolní byla stále v
držení vladyk z Plavče. R. 1512 kupuje Plaveč Jindřich
Jankovský z Vlašimi, po něm dědí Petr
Jankovský, který ji r. 1568 prodal i s tvrzí
Václavovi z Hodic, jenž ji odkázal r. 1570 spolu se
statkem Miroslav strýcům Hynkovi a Zdeňkovi Hodickým z
Hodic. Ti se rozděli - Zdeněk dostal Plaveč a odkázal ji
svým dětem Jindřichovi, Jiřímu, Kateřině, Ludmile a
Zuzaně, po nichž přešlo celé zboží r. 1610 na
Jiřího hraběte z Hodic, a posledním majitelem z tohoto
rodu byl r. 1629 Václav hr. z Hodic, který ji r. 1639
prodal za 12 000 zl. rýn. Johanně Almannové,
rozené Vranovské z Blížkovic. Tehdy paltřily k
statku tvrz a ves Plaveč, dvůr, ovčín, pivovar, vápenice,
zámecká kaple, část Mikulovic, ovocná a
zelná zahrada, chmelnice a obora. Po Johanně zdědil Plaveč
Tobiáš Allmann z Allmštejna, po jehož smrti
velkostatek byl odhadnut a 26.4.1679 prodán
maršálkovi Ludvíkovi Raduitovi de Souches, čímž došlo k tomu, že až do
roku 1742 měla Plaveč stejné majitele jako jevišovické panství.
R. 1742 sestry Marie Anna Westerrodová a Vilemína hrab.
Ugartová, obě rozené de Souches, prodaly své
třetí sestře Marii Antonii, ovdovělé hrab.
Pálffové, velkostatek Plaveč s
příslušenstvím - to je ves Plaveč se
zámkem, vesnice Rudlice a Němčičky, část městečka
Mikulovic a dvůr v Tvořihrázi za 74.000 zl. rýn. Marie
Antonie však již r. 1743 prodává celý
statek za stejnou kupní cenu Janu Václ. bar. Widmannovi,
který ji prodal r. 1753 svému bratru Josefovi za 60.000
zl. rýn. Josef zemřel r. 1791 a Plaveč zdědil neplnoletý
syn Vincenc, který umírá již roku 1806. Po něm
přešly Plaveč a Luka u Jihlavy na jeho neplnoleté děti
Františka, Vojtěcha, Antonína a Vincencii. R. 1828 zemřel
František, bratři Vojtěch a Antonín ve
stejném roce obdrželi od jejich matky Arnoštky, rodem
Rodenové, díl Luk a Plavče, který jí
připadl úmrtím syna Františka a dcery Vincencie.
Vojtěch pak obdržel Plaveč a Antonín Luka. Baron Vojtěch Widmann
zemřel r. 1889 jakožto moravský zemský hejtman ve
výslužbě a pohřben byl v rodinné hrobce v
zámecké kapli. Statek plavečský zdědil jeho syn
Vojtěch, sekretář na ministerstvu práv ve Vídni.
Farou přísluší do Únanova, zde se také až do roku 1950 pohřbívalo. Pak si Plaveč postavila svůj vlastní hřbitov a ostatky zemřelých nechala většina příbuzných převézt na nově zřízený hřbitov. Roku 1658 byla kaple - rotunda - zasvěcená sv. Františku Xav. pustá, Plaveč v tomto období nekatolická, nebylo ani známo, kam je přifařena, zda do Únanova nebo do Mikulovic, proto se nejstarší zápisy v matrikách vystkytují v obou farnostech.
Významnou památkou v obci je románská rotunda, později upravována přístavbou, poslední větší úpravy jsou z r. 1842. Kaple byla původně zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Zvon v zámecké kapli byl lit již r. 1487.
Zámek v obci byl vystavěn Hodickými z Hodic zřejmě v místech dolní tvrze v 2.pol. 16. stol. Jednalo se o čtyřkřídlou renesanční budovu. V letech 1740-42 proběhla za držení rodu de Souches barokní přestavba, bylo zbořeno jv. křídlo. V letech 1743-1945 patřil zámek rodu Widmannů. Za nich kolem r. 1830 proběhla další, tentokráte klasicistická přestavba. V zámku bývala "filiální ochranovna" opuštěných dětí, kterou založil r. 1852 moravský zemský hejtman a vlastník plavečského panství Voj. bar. Widmann. Po jeho smrti roku 1889 byl ústav spojen s ivančickým. V současné době je zde domov důchodců.
Škola byla jednotřídní, česká. R. 1901 ji navštěvovalo 73 žáků. Byla vystavěna r. 1839 nákladem obce. Nynější budova byla vystavěna r. 1861 a přestavěna roku 1893. V letech 1839-1871 vyučoval učitelský pomocník z Únanova, r. 1871 byl jmenován v Plavči vlastní učitel.
Z pohrom lze připomenout požáry v letech 1791 a 1893.
Na začátku 20. stol. držely grunty přes 100 let rody: Fialův, Příhodův, Neradův, Vystrčilův, Svobodův, Blahův, Kotzův, Petrželkův, Tomáškův a Plačkův. Rod Šantrůčků byl na mlýně v té době déle jak 100 let.
V roce 1772 zde žilo 232 obyvatel, r. 1834 v 78 domech již 480 osob, a roku 1890 v 75 domech 404 obyvatel. Roku 1900 pak žilo v Plavči 395 obyvatel, české národnosti, katolického vyznání. K 31.12.2002 žilo v obci 460 lidí, z toho 203 mužů a 257 žen. (Vzhledem k tomu, že v obci je domov důchodců, je průměrný věk obyvatel poněkud vyšší).
oficiální stráky obce Plaveč - pěkné stránky, které Vás provedou novější historií a okolím - zříceninou hradu Lapikus, Výrovickou přehradou, která začíná za plavečskými humny...
Samostané panství.
V 13. stol se psala po Plavči vladycká rodina z Plavče. Ves byla rozdělena na dvě části, na Horní a Dolní Plaveč. R. 1216 daroval prý Oldřich z Lutic a z Dolní Plavče patronát kostela Nanebevzetí Panny Marie a fary v Plavči cisterciákům, ale zřejmě se jedná o falzum. V letech 1234-1239 se nazvývají po Plavči Kunrat a Ranožír z Plavče, nelze však s jistotou určit, zda-li i oni patří k rodu vladyk z Plavče. S jistotou se to dá tvrdit o čtyřech bratrech připomínaných v 2. pol. 13. stol. a to o Zborovi (1260-1269), Olbramovi (1278), který byl soudcem, Vlkovi (1268-1298) a Vavřincovi, který se ještě roku 1278 psal z Plavče, ale roku 1287 se již nazýva z Martinic. V letech 1324 a 1337 se připomíná Zdeněk z Plavče, který byl znojemským soudcem, r. 1387 pak Lorenz (Vavřinec) z Plavče. R. 1338 učinili probošt olomoucký Sbor a Boček z Horní Plavče narovnání o patronátní právo kostela sv. Petra a Pavla v Mikulovicích. Podle Augusta Sedláčka byly ve vsi asi dvě tvrze, protože majetek byl rozdělen mezi několik majitelů. Boček seděl na hradě v hotní části Plavče, Zdeslav měl dolní část zboží, kte stával také hrad. Boček z Horní Plavče měl asi syny Mikše a Bočka z Horní Plavče, kteří se vyskytují v letech 1364-1390. R. 1351 kupuje Filip z Plavče od svého příbuzného kněze Alše jeho podíl na Dolní Plavči, téhož roku Filip směnil se Zdeňkem z Plavče celé Filipovo zboží v Menharticích s osmi lány v Loučce a vším příslušenstvím za celé Zdeňkovo zboží v Dolní Plavči, mimo zajištěné věno vdovy Vavřincovy z Plavče. Filip ji roku 1353 vyplatil. R. 1397 se uvádí jako plavečský kanovník Petr z Tišnova
. Horní Plaveč získali koncem 14. stol.
pánové z Říčan, Dolní byla stále v
držení vladyk z Plavče. R. 1512 kupuje Plaveč Jindřich
Jankovský z Vlašimi, po něm dědí Petr
Jankovský, který ji r. 1568 prodal i s tvrzí
Václavovi z Hodic, jenž ji odkázal r. 1570 spolu se
statkem Miroslav strýcům Hynkovi a Zdeňkovi Hodickým z
Hodic. Ti se rozděli - Zdeněk dostal Plaveč a odkázal ji
svým dětem Jindřichovi, Jiřímu, Kateřině, Ludmile a
Zuzaně, po nichž přešlo celé zboží r. 1610 na
Jiřího hraběte z Hodic, a posledním majitelem z tohoto
rodu byl r. 1629 Václav hr. z Hodic, který ji r. 1639
prodal za 12 000 zl. rýn. Johanně Almannové,
rozené Vranovské z Blížkovic. Tehdy paltřily k
statku tvrz a ves Plaveč, dvůr, ovčín, pivovar, vápenice,
zámecká kaple, část Mikulovic, ovocná a
zelná zahrada, chmelnice a obora. Po Johanně zdědil Plaveč
Tobiáš Allmann z Allmštejna, po jehož smrti
velkostatek byl odhadnut a 26.4.1679 prodán
maršálkovi Ludvíkovi Raduitovi de Souches, čímž došlo k tomu, že až do
roku 1742 měla Plaveč stejné majitele jako jevišovické panství.
R. 1742 sestry Marie Anna Westerrodová a Vilemína hrab.
Ugartová, obě rozené de Souches, prodaly své
třetí sestře Marii Antonii, ovdovělé hrab.
Pálffové, velkostatek Plaveč s
příslušenstvím - to je ves Plaveč se
zámkem, vesnice Rudlice a Němčičky, část městečka
Mikulovic a dvůr v Tvořihrázi za 74.000 zl. rýn. Marie
Antonie však již r. 1743 prodává celý
statek za stejnou kupní cenu Janu Václ. bar. Widmannovi,
který ji prodal r. 1753 svému bratru Josefovi za 60.000
zl. rýn. Josef zemřel r. 1791 a Plaveč zdědil neplnoletý
syn Vincenc, který umírá již roku 1806. Po něm
přešly Plaveč a Luka u Jihlavy na jeho neplnoleté děti
Františka, Vojtěcha, Antonína a Vincencii. R. 1828 zemřel
František, bratři Vojtěch a Antonín ve
stejném roce obdrželi od jejich matky Arnoštky, rodem
Rodenové, díl Luk a Plavče, který jí
připadl úmrtím syna Františka a dcery Vincencie.
Vojtěch pak obdržel Plaveč a Antonín Luka. Baron Vojtěch Widmann
zemřel r. 1889 jakožto moravský zemský hejtman ve
výslužbě a pohřben byl v rodinné hrobce v
zámecké kapli. Statek plavečský zdědil jeho syn
Vojtěch, sekretář na ministerstvu práv ve Vídni.Farou přísluší do Únanova, zde se také až do roku 1950 pohřbívalo. Pak si Plaveč postavila svůj vlastní hřbitov a ostatky zemřelých nechala většina příbuzných převézt na nově zřízený hřbitov. Roku 1658 byla kaple - rotunda - zasvěcená sv. Františku Xav. pustá, Plaveč v tomto období nekatolická, nebylo ani známo, kam je přifařena, zda do Únanova nebo do Mikulovic, proto se nejstarší zápisy v matrikách vystkytují v obou farnostech.
Významnou památkou v obci je románská rotunda, později upravována přístavbou, poslední větší úpravy jsou z r. 1842. Kaple byla původně zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Zvon v zámecké kapli byl lit již r. 1487.
Zámek v obci byl vystavěn Hodickými z Hodic zřejmě v místech dolní tvrze v 2.pol. 16. stol. Jednalo se o čtyřkřídlou renesanční budovu. V letech 1740-42 proběhla za držení rodu de Souches barokní přestavba, bylo zbořeno jv. křídlo. V letech 1743-1945 patřil zámek rodu Widmannů. Za nich kolem r. 1830 proběhla další, tentokráte klasicistická přestavba. V zámku bývala "filiální ochranovna" opuštěných dětí, kterou založil r. 1852 moravský zemský hejtman a vlastník plavečského panství Voj. bar. Widmann. Po jeho smrti roku 1889 byl ústav spojen s ivančickým. V současné době je zde domov důchodců.
Škola byla jednotřídní, česká. R. 1901 ji navštěvovalo 73 žáků. Byla vystavěna r. 1839 nákladem obce. Nynější budova byla vystavěna r. 1861 a přestavěna roku 1893. V letech 1839-1871 vyučoval učitelský pomocník z Únanova, r. 1871 byl jmenován v Plavči vlastní učitel.
Z pohrom lze připomenout požáry v letech 1791 a 1893.
Na začátku 20. stol. držely grunty přes 100 let rody: Fialův, Příhodův, Neradův, Vystrčilův, Svobodův, Blahův, Kotzův, Petrželkův, Tomáškův a Plačkův. Rod Šantrůčků byl na mlýně v té době déle jak 100 let.
V roce 1772 zde žilo 232 obyvatel, r. 1834 v 78 domech již 480 osob, a roku 1890 v 75 domech 404 obyvatel. Roku 1900 pak žilo v Plavči 395 obyvatel, české národnosti, katolického vyznání. K 31.12.2002 žilo v obci 460 lidí, z toho 203 mužů a 257 žen. (Vzhledem k tomu, že v obci je domov důchodců, je průměrný věk obyvatel poněkud vyšší).
oficiální stráky obce Plaveč - pěkné stránky, které Vás provedou novější historií a okolím - zříceninou hradu Lapikus, Výrovickou přehradou, která začíná za plavečskými humny...