Budišov - jméno od zakladatele Budiše (Budislava).
Budišov, středisko samostatného panství. V 13. stol. psal se po Budišově panský rod, z něhož připisuje se 1234 Tas z Budišova, 1240 Budiš a 1298 Markvart z Budišova. Rod byl v 14. a 15. stol. dosti rozvětven. V letech 1409-1411 se Budiš zúčastnil s moravskými pány křižácké výpravy do Pruska, kde bojoval v bitvě u Grünwaldu u Berlína. Odtud z Cugelheina si dovedl manželku Kateřinu. S ní prý r. 1414 založil kapli sv. Gotharda. Zemřel jako bezdětek a statky připadly r. 1438 Dobešovi z Mezříče, po němž jako po bezdětném dědidl Budišov s panstvím r. 1442 Beneš Černohorský z Boskovic. R. 1464 drželi Budišov jeho synové bratři Tas, Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic, kteří r. 1480 vložili tvrz a ves Budišov, čtvrt městečka Tasova a dvůr Veselský Petru Mrakšovi z Noskova, jehož manželkou byla 1480 Barbora z Marejže. Dále tu seděli synové Petrovi a sice 1498-1506 Jan a 1517-1568 Petr Mrakeš, na jehož žádost byl 1538 Budišov povýšen na městečko a král Ferdinand I. městečku udělil erb a pečeť - červený štít a v něm žlutou věž s černými vraty a modrým krovem, uprostřed věže štít, jehož středem jde štrych červený. Jan Mrakeš z Noskova byl radou arciknížete Ferdinanda Habsburského a pomáhal mu k volbě za krále českého r. 1526. Za odměnu obdržel panství Líčovksé (Litschau) u Vítorazi v Dol. Rakousích a povýšen byl do stavu svob. pánů.
Jan Martinkovský zapsal roku 1573 tvrz a městečko Budišov, městečko Tasov s pod., pustou tvrz Hrádek, Nárameč s pustou tvrzí, Oslavu, Kamennou, Holubí Zhoř, díl Studnice a pustý zámek Dub Václavu Berkovi z Dubé, jehož manželkou byla Alena Meziřická z Lomnice.Ve své závěti z r. 1577 si Václav ustanovil, že budoucí držitelé panství Budišovského žádných jiných kněží trpěti nemají mimo luteránské nebo bratrské, co
ž
brněnský sněm nepřijal. Po Václavi dědil zboží
Burian Berka, horlivý katolík. Franitška Berkovna
z Fürstenberka odkázala 1645 Budišov synovci
Bedřichu Rudolfovi hr. z Fürstenberka, jehož rod seděl tu do roku
1710. Dále statek náležel Václavu Albrechtovi hr.
Vrbenskému z Bruntálu, v letech 1715-1768 drželi
Budišov hr. Paarové, kteří velmi přispěli k
rozkvětu města, přestavěli zámek, založili při něm park.
Kníže Jan Václav Paar zaměnil roku1768 Budišov za
Kardašovu Řečici s bar. Františkem Josefem
Jungwirthem. V letech 1794 - 1811 se stal majitelem Joachym šl.
Stettenhofen, po němž měl zdědit Budišov jeho vnuk (syn
jeho dcery Amalie Marie - jediné dítě)
Jáchyma Vincenc ryt. Baratta, případně jeho bratr Karla
Jáchym a jejich potomci. Stettenhofen založil přeměstí
Kundelov roku 1797. Jáchym Vincenc zemřel předčasně, a tak
se majitelem panství stal jeho bratr Karel. Ten byl za
zásluhy o zvelebení hospodářství r.
1873 povýšen do stavu baronského. Zemřel roku
1880. Po něm dědil syn Norbert, který zemřel jako bezdětek již
r. 1883, takže dědil jeho synovec JUDr. Richard svob. pán
Baratta - Dragono.Domy v obci byly stavěny z tvrdého staviva a zomítány, bez ozdob, letopočtů a nápisů. Byt, chlév a kůlny stávaly pohromadě, stodoly byly od obydlí vzáleny.
Původně byl zámek vzdálen od obce 1 km , nyní všakjiž splynul s obcí a je v jejím sv. cípu. Jedná se o stavbu s pozdně renesančním jádrem, zbudovanou na substrukci středov. vodní tvrze, poprvé připomínané roku 1466. Původní sídlo budišovských vladyků stálo velmi pravděpodobně poblíž kostela, kde byla r. 1944 nalezena mladohradištní keramika. Za bar. přestavby po r. 1715, kterou prováděl stavitel Andreas Sonnleithner, byla zvl. na záp. straně, do té doby asi neuzavřená dispozice doplněna, nižší části zvýšeny do úrovně 2. patra, upraveny interiéry, zřízena kaple, vestavěna schodiště, sjednoceny fasády. Velké finanční výdaje na stavbu začínají r. 1719, r. 1720 se na stavbě podílel i brněnskký architekt Mořic Gremm, v letech 1722-1725 zdobil salu terrenu a další místnosti malíř Anton Josef Prenner, r. 1723 dovezeno z Vídně 8 kamenných dekoračních váz, v 2. pol. 20.let pořizována kamenosochařská výzdoba zahrady. Další stavební úpravy v letech 1776-81 vedl Josef Zeissel. Poslední práce proběhly v letech 1813-22. V 80. letech 20. stol. byl zámek rekonstruován pro potřeby Moravského zemského muzea. Zámek je volně stojící dvoupatrová čtyřkřídlá budova s nepravidelným vnitřním členěním, uzavírající čtyřúhelníkový dvůr.