Jiné názvy obce: Blatnicze, Platnitz, Blattnitz, Blatnitz.
Malá, téměř zcela česká obec.
Podle falza z 12. stol daroval kníže
Břetislav Blatnici kolem r. 1050 kapitule staroboleslavské. K
roku 1466 se objevuje mezi majetkem žďárského
kláštera. R. 1498 byla součástí
zboží majitele bítovského panství Jindřicha
z Lichtenburka. Sirotci po zemřelém Zdeňkovi
Bítovském zapsali v r. 1563 Blatnici s jiným
zbožím Václavu Hodickému z Hodic. V r. 1648 se
však Blatnice již uvádí jako součást
panství jaroměřického.
Zdejší poddaní se v r. 1775
zúčastnili nevolnického povstání,
které v červnu a červenci r. 1775 zachvátilo celé
jaroměřické pasnství. Stejně tak se podíleli i na
vzpouře v r. 1821, která vypukla v části
Znojemského kraje. Za účast ve vzpouře byl zatčen
místní poddaný Matěj Šabatka.
Domy ve vsi byly nízké s malými
okny, stavěné z kamene nebo z nepálených cihel, na
střeše se slaměnými došky. Kromě
vrchnostenského dvora byl kvalitněji postaven jeden
obytný dům a škola.
Škola byla v obci zřízena po r. 1804,
nová budova jednotřídní školy byla
postavena r. 1835. Roku 1912 byla otevřená nová
škola, tentokráte již dvojtřídní.
Obec byla původně přifařena do Lukova, od r. 1784 patří do Jaroměřic nad Rokytnou.
V obci je socha sv. Jana Nepomuckého z r.
1780 a kaplička uprostřed obce z poč. 19. stol. a kříž z r.
1896. Pomník padlým z první světové
války je z roku 1921.
Roku 1843 žilo v Blatnici 392 obyvatel, z toho 189
mužů a 203 žen v 74 domech a 98 domácnostech. v r. 1880
měla obec 87 domů a 482 obyvatel vesměs české národnosti,
v roce 1921 bylo spočítáno v obci 94 domů a 471 obyvatel,
r. 1930 již 102 domů, ale počet obyvatel poklesl na 462 a v roce
1950 bylo v obci 109 domů a 444 obyvatel. Od r. 1964 byly přechodně
součástí Blatnice Ohrazenice. K 31.12.2002 žilo v obci
371 obyvatel, z toho 196 mužů a 175 žen.